Konec kamarádství je něco, co není vůbec příjemné. Stane se to ale i třeba po několika letech, co se jeden na druhého třeba spoléháte. Přijde to jako něco, co prostě nečekáte. Stane se to, že vám někdo ukradne dres od silvini a vy tomu nemůžete uvěřit. Sedíte třeba s tím člověkem čtyři roky v lavici a pak se na vás ten samý člověk úplně vykašle, zradí vás. To není fér, ale co v životě je fér? Co je jen křišťálově čisté? Zřejmě nic. Ale ano, něco ano, jinak bych snad ani nemohla žít.
Nebylo to nejspíš poprvé
Poprvé na kole a poprvé mít na sobě trikot, kalhoty a bundu od silvini. Takové štěstí mohou mít jen ti, kterým nescházejí peníze, jen ti, kteří jich mají nadbytek. To by se mohlo zdát jako docela dobrý sen, který by nejspíš chtěl zažít každý z nás. Nemuset každé ráno brzo vstávat, vypravovat rychle děti do školky a školy a spěchat do práce, není zrovna ideální stav, po kterém bychom toužili. Je nám ale jasné, že se nedá nic dělat. Jaké si to uděláš, takové to prostě máš.